Úvodní stránka > Obloha jako nepopsaný list
Jako astronom poznávám hvězdnou oblohu hlavně v detailech a už velmi dlouho jsem si neudělal čas na to, abych se zastavil, vypnul hodinovy stroj, lehl si do trávy před hvězdárnu a díval se na oblohu jen tak. A tak trochu litoval, že se všechno, co o ní vím, nedá zapomenout, že se nelze vrátit do dob, kdy pro mne byla nepopsaným listem, znovu zažívat dobrodružství prvního poznání a znovu se učit znát hvězdy a souhvězdí.
Svůj návrat do časů nevědomosti jsem si představoval tak, že na ten čistý list budu psát jména souhvězdí předávaná z generace na generaci, většinou až z nedohledna počátku civilizace. Že si prostě vezmu nějakou mapu nebo knížku a budu podle ní na obloze hledat Orion nebo Labuť.
V posledních měsících jsem ale poznal, že počátky poznávání hvězdného nebe jsou ještě dál. Často se mi totiž stalo, že se mě lidé, kteří hvězdy vůbec neznali, sami od sebe ptali na jména skupin hvězd, jež je zaujaly především.
Na obloze zimní upoutal každého vždy nejdřív Jupiter, na druhém místě však nebyl ani Sírius ani Plejády, ale Orionův pás. Ne snad celý obrazec souhvězdí i s červenou Betelgeuze, připomínající motýla nebo přesýpací hodiny, ale jen „ty tři hvězdy“, skupinka výjimečná asi svou souměrností. Často se mne také ptali, co jsou „tamhlety tři hvězdy a tři kolmo na ně“ (Pás a Meč), nebo „čtverec s ocáskem“ (to samé, navíc i η Orionis). A setkal jsem se i s člověkem, který si kdysi Orionův pás zvolil za svůj talisman, který nemusel nosit sebou. Netušil jsem ani to, že čistá fantazie nezatížená astronomickou tradicí může poskládat některé hvězdy Lva do podoby „hadovitého es“ (hvězdy ε, μ, ζ, γ, η, α a ρ Leonis).
Proč o tom všem píšu? Hlavně samozřejmě proto, že je to něco nového pro mé zkostnatělé a klasické názory. Možná by stálo za to takové nezaujaté postřehy sbírat a využít je k tomu, abychom lidi kolem sebe učili znát oblohu způsobem pro ně nejpřirozenějším a nevnucovali jim hned zpočátku tradiční pohled jako jediný správný. Možná, že by postřehy o tom, jak obyčejný člověk píše na čistý list první slova, která navíc nenajdeme v žádném astronomickém slovníku, mohly být zajímavé pro odborníky, kteří se snaží vypátrat jak, kdy a proč vznikla kanonizovaná souhvězdí evropské i mimoevropské kultury. A kdyby nic jiného - je vždycky dobré umět se na věci podívat z různých stran.
Původně vyšlo ve zpravodaji úpické hvězdárny Astro č. 5 (1990).